POZNÁVACÍ CESTA EUROTEAMU DO JAPONSKA - DAY 3

Po páteční návštěvě Asakusy máme dnes v plánu pokračovat v "kulturní" části programu a podívat se k Císařskému paláci. Podle mapy by tu nemuselo být daleko, a tak tentokrát místo cestování metrem volíme pěší procházku. Za půl hodiny se dostáváme do centra, východní část parku u Císařského paláce je nedaleko tokijského nádraží. Protože teplota venku je opět silně přes třicet, děláme pravidelný kšeft majitelům nápojových automatů - půllitrovky s vodou přijdou vhod.

První vstup do parku je uzavřen a ostraha nás posílá k jinému,

 naštěstí nedalekému vstupu. A jako obvykle vytahujeme svoje fotoaparáty a hledáme nejlepší místo pro zaznamenání skloubení historické a moderní části města. Vstup do parku je stejně jako včera na Asakuse zdarma (info na internetu nebylo tedy správné, což nám ale nijak nevadí, každý ušetřený yen přijde vhod). S mapkou v ruce se snažíme co nejvíce přiblížit k Císařskému paláci - aspoň tak - palác je pochopitelně uzavřený pro veřejnost.... Orientace na malé mapě nám ale moc nešla, a tak jsme zkusili najít pomoc na mapě v parku - hned k nám přistoupil místní policista a nabídl svoji pomoc. Ale když došlo

na angličtinu, věděli jsme, že to bude podobné jako na letišti... a věděl to i ten policista, který jen tak prohodil nějaké to anglické slovo, ale jinak jeho komunikačním prostředkem byl pouze smích. Předstírali jsme, že jsme pochopili jeho japonsky pronesené rady a poděkovali. Stejně ale je to zajímavé, jak je velká většina Japonců ochotná pomoci turistům - kdykoliv jsme koukali do mapy s snažili se něco vyhledat, přišel k nám někdo z místních a nabízel pomoc.

Pomalou procházkou jsme dorazili až na malý vrcholek bývalého hradu Edo a usedli na lavičky. Tam se dal s námi do řeči další Japonec, první, který velice dobře ovládal angličtinu (!), i když při chápání jeho výslovnosti to vyžadovalo malou představivost. A nejen to, měl docela dobrý přehled o Evropě, měl znalosti o Praze, Zátopkovi, broušeném skle, ale také o polském Krakově či solných dolech ve Wieliczce. Snad půlhodinku jsme strávili zajímavým povídáním a také my jsme se dozvěděli několik zajímavostí o Japonsku a o Tokiu. Navíc nám vysvětlil, že Císařský palác odtud neuvidíme, že je schován za stromy, museli jsme tedy na tento pohled počkat až na druhou stranu parku.

Po malé občerstvovací pauze v informačním středisku jsme se vydali opět na procházku, tentokrát do druhé strany parku. V čtyřicetistupňovém vedru jsme prošli park, udělali asi jedinou společnou fotku s výhledem na Císařský palác a domluvili se na dalším programu. Kousek od parku je čtvrť Ginza známá svými obchody, většinou ale bohužel luxusními. Do Ginzy jsme došli asi za dvacet minut a tam jsme si také dali rozchod. Holky měly chuť nakouknout do některých těch obchodů, a my jsme dali přednost poháru v cukrárně. Byl skvělý, jen ta cola mohla být levnější než 600 yenů...! Pro dnešek ale stačí, jedeme zpátky na hotel. Také holky nakonec dorazily samy do hotelu celkem rychle, přeci jen Ginza není pro naše peněženky :-)