POZNÁVACÍ CESTA EUROTEAMU DO JAPONSKA - DAY 2

Pátek 16.srpna. Více či méně úspěšně se vyrovnáváme se změnou času. Můj spánek skončil (podobně jako při předchozí daleké cestě do Kalifornie) už kolem třetí hodiny ranní, ale všichni se těšíme na první zážitky z památek Tokia, takže únavu určitě překonáme. Naším plánem je dnes po snídani nasměřovat naše kroky k jedné z nejvýznamnějších památek - Sensoji Temple nebo také Asakusa Temple.

V ceně našeho ubytování je také snídaně, takže nemusíme utrácet za ranní nákupy a shánět se po čerstvém pečivu. Na výběr máme jak typické "evropské" jídlo, tak místní kuchyni. Nakonec asi většina z nás zkouší zkombinovat obojí, ale postupně se den za dnem přesouváme víc a víc k evropským jídlům. Na snad, že by nás nelákalo vyzkoušet i ráno něco typicky japonského, ale přeci jen je třeba posílit se na většinu dne, takže tentokrát se držíme při zemi a pouštíme se do párků, vajíček, sladkého pečiva a nějaké té kávy a džusu.

Recepce hotelu je velice dobře připravená na turisty, mohli jsme si vzít nějaké materiály o cestování po městě i o nejzajímavějších památkách, tak toho rozhodně využíváme, moc se vše hodilo! Naší první japonskou památkou je tedy Asakusa, chrám v typickém japonském stylu. K Sensoji temple se musíme dostat ještě uličkou plnou malých krámků se suvenýry, sladkostmi, občerstvením, kimony a dalšími japonskými zajímavostmi. Na informačním centru se dozvídáme něco z historie Asakusy a je nám také vysvětlen rozdíl mezi buddhistickými "temples" a šintó "shrines". Vedle buddhistického chrámu ještě stojí čtyřpatrová pagoda, takže fotíme a fotíme. V chrámu právě probíhá bohoslužba, takže dovnitř se nedostaneme, můžeme ale pozorovat vše zvenčí. Kdo chce, může si také za pár yenů naklonit štěstí v dřevěných "skříňkách" před vchodem do chrámu. Nikdo z nás se asi moc neorientuje v buddhizmu nebo náboženství šintó, takže jsme spíše jen nezúčastněnými pozorovateli.

Na Asakuse trávíme asi dvě hodiny a pak se rozhodujeme, co dále. Přes most na nás kouká "Tokyo Sky Tree", tak míříme k této věži. Po cestě máme ještě jeden park a "shrine", takže trochu odpočíváme. Sluníčko nám přeje až přespříliš, myslím, že čtyřicet stupňů není daleko. Téměř na každém rohu jsou ale nápojové automaty, kde si můžete koupit za 100-150 yenů (na koruny vydělte pěti) něco k pití. Pravidelně tak doplňujeme tekutiny vypocené turistikou a jako správní cizinci všechno a všude fotíme a fotíme.

Sky Tree z dálky trochu připomíná pařížskou Eiffelovku a nás taky láká nechat se vyvézt nahoru a rozhlédnout se po Tokiu. Cena není až tak vysoká, ale tříhodinové čekání (nikoliv ve frontě - u okýnka dostanete vstupenku na přesný čas!) na příští volné místo ve výtahu nás odrazuje. Podobné čekání bychom museli vydržet i pro vstup do Aquaria, a tak nakonec volíme cestu zpátky a projdeme si Akihabaru za dne. Náš hlavní sobotní cíl je splněn, a koneckonců máme před sebou ještě několik dní, tak kdybychom se rozhodli pro Sky Tree, máme ještě dost příležitostí.

Navečer se vydáváme ještě na malou procházku do nedalekého parku Ueno, od hotelu to je jen asi patnáct minut, tak proč nevyužit této možnosti, že? Malá pauza na kávu ve Starbucks a posezení u fontánek završuje náš příjemný páteční den.