V devět hodin ráno nastupujeme společně se třemi dalšími účastníky do autobusu a máváme goodbye nejen arménským pořadatelům, ale i dalším týmům a vlastně i Jerevanu. Před námi je opět šest hodin cesty směr Tbilisi.... Náš současný řidič na nás myslí o něco více a po cestě zastavuje na kávovou přestávku. Pokračujeme opět horami kolem arménsko-ázerbájdžánských hranic a zastavujeme až u velkého nápisu "Georgia". I tentokrát musíme vystoupit z minibusu, projít s kufry přes celnici a zase nastoupit zpátky.
Náš řidič byl opravdu skvělý, zavezl nás až k hotelu Paradise, kde jsme trávili poslední noc před odletem. Do města jsme zase až tak moc nespěchali, protože horko bylo opravdu otravné, dali jsme přednost malé siestě. Na recepci jsme získali pár potřebných informací a pak se vydali k metru do centra Tbilisi. Z památek jsme si vybrali Staré město, které je opravdu moc hezké. I teď jsme samozřejmě zaúkolovali naše fotoaparáty a doplnili naše cestovatelská fotoalba. Na večeři jsme se zastavili v jedné hotelové restauraci a pak už se pomalu vrátili zpátky na hotel.
Vstávání o půl třetí ráno není dvakrát příjemné, ale co se dá dělat, odlety z Tbilisi byly brzy ráno a přeci jen pár ušetřených tisícovek oproti letu z Jerevanu stálo za to. Na letišti jsme se ještě potkali s dalšími výpravami, které odlétali v podobných časech jako my a pak se postavili do fronty.
Větší zmatek než na tbiliském letišti jsem snad ještě nezažil. Turkish airlines vypadl systém, takže vše se dělalo ručně, fronty se prolínaly a měnily, naštěstí se podařilo ukecat ochranku a dostat se do "momentálně správné řady" ve správný čas. S téměř dvouhodinovým zpožděním jsme odletěli z Gruzie směr Istanbul. Původně pětihodinová pauza na přestup se poněkud smrskla, museli jsme ještě vystát frontu na nové palubní lístky. Vše jsme ale v klidu zvládli, rozešli se po obchůdcích a pak se znovu sešli u našeho gatu. Po poledni jsme nastoupili na náš závěrečný let do Prahy a daleké putování bylo u konce. Regiojet z Prahy byl pro nás už jen drobností a navečer jsme všichni byli doma, u své ledničky, televize a ve svých postelích. Náš čtyřiačtyřicátý euroteamácký projekt se stal historií.
Žádné komentáře:
Okomentovat