CONTACT MAKING EVENT - SABBIONETA (ITÁLIE)

Prvním euroteamáckým projektem v novém programu Erasmus+ bylo setkání v Sabbionetě (Itálie), kterého se účastnily Ina Župníková a Barča Dadejová. A tady je povídání i fotky ze srpnového italského pobytu.

„Tak jsme se s Baruš poprvé setkaly na Hlavním nádraží v Ostravě. Vlak kupodivu zpoždění neměl a tak jsme si užívaly pohodovou cestu se skvělým servisem soukromého dopravce. Čtyři hodiny ve vlaku utekly jako by nic, jelikož jsme se neznaly a celou cestu jsme tak prokecaly.

Bez problémů jsme dorazily na letiště, nalakovaly si nehty, dodělaly poslední stylingové úpravy a hurá k odbavení. Letadlo mělo zpoždění, tak jsme si chvilky čekání krátily rezervací hotelu v Miláně. Nakonec jsme nasedly do letadla a hurá do oblak.

V Miláně jsme spíše omylem našly náš hostel, kde samozřejmě nikdo nemluvil anglicky, no a poté, co jsme se složitý způsobem dobraly až k ubytování, jsme vyrazily do ulic. Město bylo liduprázdně, žádní uřvaní Italové, jako je znám z turistických míst, tam nebyli.  Jen Afričané a Asiaté prodávající na ulici kde co. Tak jsme usoudily, že jsme první večer viděly již 90% procent města a šly jsme vyčerpané spát.

Druhý den ráno jsme se nasnídaly v našem oblíbeném americkém fastfoodu a vyrazily na obhlídku zbylých 10%. Udělaly jsme „pár“ nákupů a nějak jsme zabloudily i k obrazu Poslední večeře od Leonarda da Vinciho. Vstup byl na objednání, ale zbývalo jim tam ještě jedno místo a Baruš byla tak laskavá a přenechala místo staršímu – mně J Po menším obědě jsme nasedly na vlak a vyrazily směr Casamalggiore.

Předem jsme upozornily Cosmina, hlavního „šéfa“ projektu, aby nás očekával s červeným kobercem, a pak už jsme se jen „mini“ autíčkem nechaly převést do Sabbionety, našeho cílového města, no vlastně dědinky“. J

A takto vypadal náš program:

Úvodní den projektu byl seznamovací, dopoledne jsme hráli hry se jmény, poznávali, kdo ke které národnosti patří, vysvětlovali jsme si z jaké organizace kdo je a s jakými projekty máme již zkušenosti a hráli různé kolektivní soutěže. Po obědě bylo na řadě koupání na pozemku jednoho z místních zbohatlíků a také grilovačka. Samozřejmě ani tam jsme nezaháleli a bavili se o budoucích projektech či problematice školství v tom či onom státě.

Druhý den byl opět ve znamení plánování budoucího projektu. Další aktivitou bylo kreslení a představa současných dětí pod 18 let, pro které jsou budoucí projekty plánovány. Velice jsme se u toho všichni pobavili a kreslení a naše představy si pořádně užili.

Ve středu si měl každý stát připravit krátké představení o své organizaci, doplněné o pár kreslených obrázků a také jsme v různých smíšených týmech řešili budoucí projekty, hráli hry a zároveň jsme komentovali  pro a proti každé organizace.

Čtvrtý den byl na řadě tzv. „Bazar“, představení našeho regionu, města, organizace a návrhu budoucího projektu. Odpoledne jsme vyrazily na prohlídku městečka a na GELATO.       

V pátek bylo na řadě shrnutí a hra, při které jsme si měli uvědomit, že se dá komunikovat i bez jazyků a také nám ukázala, jakými různými směry ten či onen člověk chápe chování a zvyky jiného člověka či národa. Odpoledne jsme vyrazili nakupovat do místního supermarketu a večer jsme si užili závěrečnou párty.

 

Nastal závěrečný den projektu a my jsme se všichni rozprchli do svých domovů, já a Baruš jsme se s portugalským týmem svezly vlakem do Milána a hurá domů! Letadlo mělo samozřejmě zase zpoždění, ale to už nám nevadilo, stále jsme měly časovou rezervu.

Podle mého názoru to byl velmi produktivní týden. I přesto, že jsme byli složeni z různých věkových skupin, velmi jsme si rozuměli, pobavili jsme se a našli budoucí projektové partnery. Teď už jen zbývá dotáhnout do konce náš návrh budoucího projektu „LOW COST LIVING“, který se velmi líbil polskému a dánskému týmu a těšit se na příští setkání.

Ráda bych také velmi poděkovala Baruš Dadejové, že mi byla skvělou společnicí a týmovou hráčkou, a také Martinovi, že mi tento „výlet” umožnil.

Těším se na příště!!

Ingrid Župníková