POZNÁVACÍ CESTA EUROTEAMU DO JAPONSKA - DAY 5

Máme za sebou polovinu našeho japonského pobytu a je čas na malou změnu. Opouštíme Tokio a vydáváme se na celodenní výlet. V našem původním plánu jsme uvažovali o "expedici" k hoře Fuji anebo návštěvě parku Nikkó (obě místa jsou od Tokia vzdálena přes sto kilometrů), ale ceny nebyly až tak příznivé (cca 2500,- Kč) , zkoušíme tedy cestovat po vlastní ose. V propagačních materiálech na recepci jsme objevili několik zajímavých tipů, volba padá na Kamakuru, zaprvé je u oceánu a zadruhé máme tam i historickou zajímavost, největší japonskou sochu Buddhy.

Ráno tedy vycházíme pěšky na nádraží Akihabara, odkud bychom měli s jedním přestupem dojet až do Kamakury. Cestujeme ve špičce, takže poprvé zažíváme tváře nalepené na sklo oken vlaku metra a doufáme, že se naše malá skupinka nerozdělí na ještě menší. První úkol je ale splněn bez ztráty kytičky, dorazili jsme celí, nezmačkaní, a hlavně kompletní na přestupní stanici. Problém nastává až tam, i když informace na ceduli píše jasně směr Kamakura, vlak odjíždějící za minutu míří jinam. Nedaři se nám už vystoupit, takže se vezeme někam zpátky. Naštěstí bez průvodčího, protože jde o rychlovlak a na ten opravdu nemáme jízdenky! Úkol zní jasně :-) na první zastávce rychle vystoupit a doufat, že natrefíme na vlak zpátky. Ve finále to dopadá výborně, vystupujeme na první zastávce a na vedlejší kolej má za čtvrt hodiny přijet vlak směrem na Kamakuru. A opět, jako už obvykle, při prohlížení naších poznámek a koukání do mapy k nám přichází jeden z místních a pomáhá se orientovat. Všechno je ok, za pár minut už sedíme ve správném vlaku. Sice budeme muset ještě přestoupit kousek před Kamakurou, ale co už. Sedíme, jedeme, těšíme se na oceán!

Úspěšně přijíždíme do Kamakury a dělíme program na první historickou část a druhou koupací. K soše Buddhy se nám daří dojít za necelou půlhodinku a tato návštěva stojí za to! Pár fotek na památku, pár propagačních fotek pro Euroteam, nákup suvenýrů, doplnění tekutin a jde se za slanou vodou! K oceánu už je to jen pár minut a čím více se blíží pláž, tím rychleji asi jdeme. Konečně! Tichý oceán je před námi a my se okamžitě převlékáme do plavek a hurá do vody! Do nečekaně teplé vody!! Tady není za potřebí žádné postupné osvěžování, voda je tak teplá, že můžeme rovnou do vln. Odpoledne na tichomořské pláži je opravdu parádní a naše volba Kamakury se ukazuje jako skvělá!

Ale všeho s mírou, přeci jen nechceme jen tak ležet na pláži a "smažit se" celé odpoledne, zkusíme navštívit ještě nějaké další místo. Po malém, dobrém obědě v tureckém stylu (i když název Kebab dog zněl poněkud zvláštně..) a povídání s francouzským majitelem o japonských zvycích nasedáme na vlak a našim cílem je Fujisawa. Podle chytré knížky z recepce a obrázků by to mělo být malé městečko u jezera s výhledem na prosluslou sopku Fuji. Vše je ale úplně jinak, Fuji neuvidíme :-( Zkoušíme popojít městem trochu dál, ale pak to vzdáváme, jedeme zpátky do Tokia. Ještě jedna malá zastávka ve Starbucks a šup zase do vlaku. Fuji jsme sice neviděli, ale i přesto jsme spokojení s naším výletem. A já osobně jsem si vyzkoušel Tichý oceán zase z druhé strany... v únoru jsme se na naší euroteamácké cestě do Kalifornie procházeli po pláži v Santa Monice, teď tedy Pacific z druhé strany!