Květná

GO FOR IT!

Květná je malá vesnička nedaleko Slovenska, do které jsme se my holky vydaly....(Štefániková Sandra, Moravčíková Nikola, Kružíková Nikola = 3. A a Kateřina Demelová = 1.B)Všechno to začalo srazem na vlakovém nádraží v Karviné, kde jsme měly sraz před 12 hodinou, neboť ve 12 už vlak jel... Všechny jsme se zdárně nasoukaly na první vlak a už jsme si to fičely do Bohumína, kde jsme musely počkat na další spoj... Asi po 4 přestupech jsme se ocitly v Uherském Brodě, ale tam ještě naše cestování neskončilo... Musely jsme si počkat na autobus, který už nás konečně vyvezl do Květné... Vystoupily jsme tedy a hleděly na sebe, kudy tudy :-D, nakonec s náma vystoupil jeden klučina, který měl stejný směr jako my, a tak jsme se všichni společně s plnýma taškama a báglama vydali na ubytovnu... Naštěstí nebyla daleko od autobusového nádraží a tak jsem už asi po 10 minutách stáli na schodech... Další šok ale následoval hned první vteřínu, když jsme ty schody vylezli.... Všude koberečky, meditační hudba, někteří oblečení jako u hippies... S holkama jsme na sebe jen nevěřícně koukaly a chtělo se nám brečet....Tak nám ukázali vedoucí pokoje a my zamířily hurá na pokoj... Naivně jsme si myslely, že budeme mít nějaký odpočinek po pětihodinovém cestování, ale to jsme se pěkně spletly... Hned začali bubnovat a nám bylo jasný, že je to bušení na nás... Tak jsme se ani nestihly převlíct a už jsme seděli v hlavní místnosti, kde se po celou dobu pobytu dělaly všechny věci, kvůli kterým jsme tam jeli... Museli jsme si dát s každým páku, zeptat se ho na určenou otázku a vyrobit si pokrývku hlavy... Cílem bylo se víc a co nejrychleji seznámit s dalšími lidmi...Do večera jsme to už nějak vydržely a následovala večere... Jídlo bylo po celou dobu vynikající... Svědčí o tom i fakt, že bylo 5x denně:-) Opravdu to bylo bez chyby... Po večeři jsme měli ještě nějaký program, ale to jen tak.. Abychom se nás všech 12 účastníků + 3 vedoucí pořádně seznámilo... Další ráno jsme měli o půl deváté snídani, takže jsme s hoklama vstávaly asi něco kolem 8. Hned po ní následoval první blog. Pak byla menší svačinka, pokračování blogu, oběd, polední klid, který trval asi tak hodinu, pak následoval druhý blog, zase svačina, pokračování blogu, večeře a pak ještě do půl jedenácté blogy... Bylo to opravdu vyčerpávající, ono se to člověku může zdát jak brnkačka, ale 12 hodin v kuse namáhat mozek, aby něco kloudného vymyslel je někdy opravdů těžké... Mezitím vším jsme hráli hry, některé normální, některé opravdu střeštěné a některé se nedaly zařadit ani do jedné skupiny, naprosto se vymikaly normálu :-DAby jste si to dokázali představit, tak jedna vypadala asi takto: na chodník nám vedoucí nakreslil vodou nějaký ornament a my jsme ho museli svým stínem zakrýt... Takže jsme u toho vypadali opradvu směšně a lidé, kteří chodili okolo se jen nevěřícně koukali... Někdy i smáli...Během těch 4 dnů, které jsme tam s holkama strávily, jsme poznali spoustu nových lidí, naučili se jak udělat správny projekt tak, aby byl schválen a abychom se z toho něco naučili.. Slovo learning tam bylo snad řečeno nejčastěji. Zpočátku jsme nevěděly jak se chovat, ale už po prvních hodinách jsme se vůbec nestyděly a dělaly vše spontálně, ono se tam ani nebylo stydět před kým, protože všichni jsme blbli a museli dělat ty stejné kraviny.Největší zážitek je pro mě asi ten, když jsme opravdu jeden projekt sestavovali, museli jsme rozdělění po skupinkách chodit po vesniči a zjistit potřeby lidí, kteří v ní žijí.... Bylo to velice zajímavé a poučné...Další silný zážitek byl, když jsme se s jedním vedoucím vydali kolem desáté hodiny večer na Slovensko, jak říkám, hranice jsme měli hned za rohem... A když jsme se vrátili, tak na nás čekala hlavní místnost ozdobená jen svíčkami, plno jídla, sladkostí, pití... prostě to, co hrdlo ráčí... Ty svíčky byly rozsvícené po celé ubytovně a tak to bylo opravdu jako na zámku nebo v nějaké pohádce... Zahráli jsme si opravdu mnoho her....Naučili jsme se, co je potřeba k vycestování jako dobrovolník do zahraničí a vše, co organizace Mládež v akci dělá a podporuje... Všechno to ve mě zanechalo moc vzpomínek a určitě bychom se tam s holkama vrátily.. V listopadu by měl být další a to pro ty, kteří se Go for it! zúčastnili.... :-)